Ilustrace draka do povídky Císař dračího ostrova

Ilustrace v Čb podobě do povídky Císař dračího ostrova

Žirafy

Měla jsem chuť si vytvořit pár dvou žiraf.

Červený pes - plátno

Toto namalované plátno s obrazem psa mám ze svých dílek nejraději :-)

 

Mořská panna

 Mořská panna (pastelky)

Ilustrace Veselého dalmatina

 Mám ráda zvířata a hlavně pejsky. Nakreslila jsem, veselého Dalmatina. Tužky

Skici k příběhu Císař dračího ostrova

Obyčejné skici tužkou k příběhu Císař dračího ostrova

Kosatka - malé plátno

Ukázka mé práce na obrázku Kosatky. Obrázek malován na plátno z prodejny Kik. Používala jsem akrylové a akvarelové tempery.

Bestie z Ernaut - část 2

Ranní slunce pozvolna rozsvětlovalo kraj. V porostu mezi stromy a vysokými keři vyčnívala budova připomínající na první pohled vysokou kamennou tvrz, opevněnou dřevěnou vysokou hradbou, zpevněná vysokými omletými kameny. Při podrobnějším pohledu se vám však naskytl pohled na dům, zarostlí mechem a popínavými rostlinami. Vypadalo to, jako by tu už staletí nikdo nežil a vše, co tu bylo postaveno, pomalu zarůstalo do prostoru tamních lesů.

Irině se při pohledu na polo zřícený dům rozbušilo srdce. Stála v louce, kde mezi keříky a kameny bujily prapodivné byliny. Výhonky a šlahouny se jí omotávaly kolem bot. Vztekle škubla botou, aby se vymanila z jejich sevření. Bylo vidět, že tudy už dlouho nikdo nešel a nedovolil si cestu prosekat. Prodrala se porostem až k malé vyšlapané cestičce, která jí dovedla přímo k bráně.

Železné vrata byly nečekaně pootevřené, jako kdyby pán domu čekal její příchod. Irina polkla a stála na malém nádvoříčku, kde uviděla stáj s koňmi a malou kovárnou. Byla zde cítit ve vzduchu krev. Z menšího přilehlého domku na nádvoří vedle sídla, vyšel muž s koženou řeznickou zástěrou a nožem v ruce. Irina byla připravena se bránit.

Císař dračího ostrova - část 1

Hrál jsem si ve svém pokoji , kamenné zdi byli chladné, a nebylo tam příliš světlo. Držel jsem v ruce dřevěného vyřezávaného koníka, kterého jsem dostal od svého otce k oslavě mého dnu narození. Slyšel jsem, jak se venku otevírala těžká brána a do dvora klusal uřícený kůň. Z venčí jsem slyšel hlasy našeho vojska. Chtěl jsem si v poklidu hrát, když v tom se dveře mého pokoje zprudka otevřely. Dveře mého pokoje otevřel mladičký mnich Le Peo. Kterého jsem občas zahlédl v přilehlém klášteře. Byl to chlapec starý kolem třinácti let.

Tajemství planety Baldur - část 1

Čtyřicet pět světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur. Na tu má namířeno posádka lodi Athena. První posádka složená z androidů, kteří na planetě Baldur těžili minerály a stavěli kolonii se přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.

Mám pocit, že jsem spala snad milion let, ale ve skutečnosti to bylo jen pět let. Sedím tu teď v hlavní místnosti. Je tu zima. Musíme se najíst, všichni jsme dost vyhladovělý a zmatení z té dlouhé spánkové hybernace. Je nás tu dvacet pět a z živé posádky pouhých patnáct. Mělo nás být dvacet, ale společnost šetří. Aspoň na tom jídle nemuseli šetřit. Instantní jídlo v kapsičkách „To jídlo smrdí jako technický benzín."

Všichni tu teď sedí a jedí. Pomačkané obličeje, rozcuchané vlasy a vysílení je znát. S námi tu je i posádka syntetická - správně tedy umělý organismus. Na naší palubě lodi Athéna, máme androidi. Jsou dokonalou replikou člověka, naprosto se vším a ve všech směrech jsou dokonalou kopií lidského organismu. Společnost své androidi kvůli možné segregaci už viditelně neoznačuje, takže vlastně nevím, kdo vedle mě teď sedí, jestli člověk, nebo android.

Mlčeti zlato

Slova a řeč jsou mocným nástroj lidí. Slova dokážou pohladit na duši, ale také vás srazit na kolena. V jedné vteřině dokážeme vyslovit a vyjádřit silné emoce, lásky, štěstí, ale také nenávisti a smutku. A toho si je vědomá společnost zabývající se rozvojem nových aplikací v telekomunikaci. Společnost Tel-Icom se zabývá také jistými novelizacemi ve svých projektech, jak usnadnit telefonní komunikaci a chránit tak lidi od podvodných spamů a reklamních obtěžujících telefonátů. Do svých telefonů instalují software, který by měl generovat "nebezpečná" slova patřící právě reklamním společnostem. Program začne zachytávat ve svém filtru i slova, které nepatří jen Spambotům, ale běžným hovořícím uživatelům. Ve filtru se tak začínají shromažďovat slova plné bolesti a nenávisti .... Zemři, Nenávidím tě, Kéž bys nebyl, Něco ti udělám, .....Toho si všimne mladý programátor Kiro a začne informovat vedení společnosti o zachycených slovech ve filtru programu. 

Hra

Yukako Naruta je obyčejná, mladá dívka, studentka, která se odstěhovala od rodičů, do velkého Tokia, ke své starší sestře Miharu, která již u rodiny nebydlí. Z malého města, je pro mladičkou Yukako, Tokio obrovským novým světem. Všechno se zdá obrovské , cizí. Najednou si přijde tak trochu sama.. Sestra Miharu pracuje v místním podniku jako servírka v Mecha centru Kyber World, kde se schází několik tisíc mladých lidí za den, a hrají on-line hry, chatují a pracují. Pořádají se tu také jakési neoficiální hack sport game, kde účastníci oné soutěže se musí nabourat do nějaké bohaté korporace, pokud je to v možnostech hráče, může převést i peníze na účty, měnit hesla, a dělat jiné kyber neplechy.

Jedním takovým hráčem s titulem mistra Mecha Hacker, je i mladík Fujiwara Katsumi, je to obávaný mistr Mecha Hacker, umí se nabořit do všech systémů, do všech sítí, umí prostě úplně všechno, dokáže ovládat jakýkoliv zabezpečený systém, dostane se všude. Je nebezpečný pro obrovské firmy ale, je i velkým a nebezpečným soupeřem všech, kdo se této podivné soutěže zúčastní.

Bestie z Ernaut - část 1

Irina pozvedla hlavu od popraskaného hliněného talíře s polévkou, ta svým našedlým zbarvením, zápachem a hustou konzistencí připomínala potravu pro vepře. Bez mrknutí do sebe hladově nasoukala pár posledních lžic. Pachuť polévky jí hořce zatrnula na patře a vzpomněla si, že už jedla mnohem horší jídlo. Jestli se tomu tedy dalo říkat jídlo. Byla si však vědomá, že nejdůležitější, je mít plný žaludek. To ostatní šlo kolem. A to v těchto časech věděl každý.

Planeta Erebus

Planeta Země již neexistuje. Třetí světová válka ukončila všechen život na planetě. Nepřežilo nic. Civilizace lidí zemřela a s ní i skončil veškerý život na planetě Zemi. 

Android Sivian se probudil, až stovky let po zániku světa. Jeho vnitřní nastavený program, mu dovolil se probudit až v den, kdy na planetě Zemi, zahyne veškerý život, včetně jakýkoliv živých mikroorganismů. Kdy na planetě nebude možné žít, dýchat a rodit se. Kdy zemře všechno a nezbude nic. Sivian je záložní paměť lidstva, vysoce vyspělí android, který má za úkol jediné. Vytvořit nový život, novou planetu. Podle veškerých údajů své paměti, se stává Sivian jedinou možnou šancí, jak vytvořit nový život. Civilizace svůj život zastavila sama. Lidé vynalezli tu nejúčinnější a nejsmrtelnější zbraň na světě. Silnější než atomová bomba. Slunce dávalo Zemi život, ale to se změnilo, když lidé ze Slunce vytvořili smrtící zbraň. Stačil malý kousek plazmatu z této hvězdy, aby dokázala zabít veškerý život na světě. Lidé využili temnou stránku Slunce, a vytvořili tak nejdokonalejší, smrtící zbraň. 

Android má za úkol znovu oživit lidský svět. Má k tomu veškeré informace. Musí vytvořit planetu, podobnou té, kterou obývalo lidstvo. Sivian díky svým poznatkům a dochovaným záznamům může vytvořit zcela nový unikátní život. Podaří se uměle vytvořenému stroji, vytvořit dokonalý svět s novým životem lidí, bez válek, násilí, nenávisti a zloby?

Smrt

Smrt

Smrt nebolí, to jen havran svými křídly naposled v dešti zatančí. 

Moje myšlenky patří tomu, tomu, kdo mě zná, .... 

Ví, že nejsem zlá. .... 

Zrcadlo ve tmě stojí, konečně se moje duše vidí. 

V tom silném oparu bolesti a zmatku. Marně bych, zde hledala matku. 

Temnota je kolem, blíží se a zahaluje. Černo je. 

Vím, že přijde světlo, až tento sen skončí a pravda oči otevře. 

To světlo se rozsvítí, věčným polibkem na dobrou noc mě uchvátí. 

Smrt není konečná. Neboj se děvčátko. 

Už není tolik času. Už přijde zakrátko

(obrázek Pinterest)