Tajemství planety Baldur - část 1

Čtyřicet pět světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur. Na tu má namířeno posádka lodi Athena. První posádka složená z androidů, kteří na planetě Baldur těžili minerály a stavěli kolonii se přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.

Mám pocit, že jsem spala snad milion let, ale ve skutečnosti to bylo jen pět let. Sedím tu teď v hlavní místnosti. Je tu zima. Musíme se najíst, všichni jsme dost vyhladovělý a zmatení z té dlouhé spánkové hybernace. Je nás tu dvacet pět a z živé posádky pouhých patnáct. Mělo nás být dvacet, ale společnost šetří. Aspoň na tom jídle nemuseli šetřit. Instantní jídlo v kapsičkách „To jídlo smrdí jako technický benzín."

Všichni tu teď sedí a jedí. Pomačkané obličeje, rozcuchané vlasy a vysílení je znát. S námi tu je i posádka syntetická - správně tedy umělý organismus. Na naší palubě lodi Athéna, máme androidi. Jsou dokonalou replikou člověka, naprosto se vším a ve všech směrech jsou dokonalou kopií lidského organismu. Společnost své androidi kvůli možné segregaci už viditelně neoznačuje, takže vlastně nevím, kdo vedle mě teď sedí, jestli člověk, nebo android.

A já si říkám jestli je to vůbec důležité vědět. Stejně tu jsme všichni na jedné palubě a to doslova. Stejně tu nejsem od toho, abych se s někým kamarádila. Nedělala jsem to na Zemi, takže tady to nebude jiné."

„Moje jméno je Nina Horwitzová a jsem biogeoložka, moje práce jsou minerály a výzkum drahých minerálů z Vesmíru. Šutry jsou moje práce, né navazování přátelství, která stejně nemají šanci vydržet. Aspoň né na planetě Zemi a vsadila bych se, že jiné to nebude ani mimo sluneční soustavu."

Planeta Zem je v ohrožení je to už několik let, co na Zemi došli všechny zdroje surovin. Nestalo se to hned, ale vláda lidem lhala a lhala jim několik desítek let. A ujišťovala obyvatelé, že všechno je v pořádku a zdroje jsou nevyčerpatelné. Zatímco oni poslední zisky, suroviny a minerály si uloupili pro sebe, lidé kolem pomalu umírali. Lidé zůstali bez práce, nebylo co zpracovávat, co těžit, zvířata umírali, takže nebylo pomalu co lovit. Bída se planetou Zemi táhla několik desetiletí. Do toho jedna přírodní katastrofa za druhou. Bouře, Tsunami, obrovská zemětřesení a pak ty šílené požáry, co zničili půl kontinentu. Všechno jsme na planetě Zemi statisíce let využívali a drancovali, nikdy jsme přírodě nedali nic na zpět. Hrozba byla nezastavitelná. Muselo se to stát. My lidi jsme jak kobylky, nenažraná sarančata, co všechno kolem sežerou, zničí, ....

Záchranné akce se ujala těžařská společnost GeoPaladin, která hledala nové zdroje surovin a příjmů a to mimo sluneční soustavu. Po několika měsících, kdy už Zem byla skoro zdecimována a přeživší už nevěřili v záchranu našlo se nové místo pro těžbu surovin. A to, až za naší sluneční soustavou. Našla se nová planeta. Planeta Baldur. Hojná, bohatá na živiny, minerály a potencionálně i pro lidský život. Společnost na planetu vyslala první posádku AX Solaris sestavenou pouze z androidů, aby mohli udělat stanice pro těžbu surovin, výzkum a mohli tak budovat kolonie, kde sestaví výrobníky atmosféry. To trvá několik desítek let. Mezi tím se však spustila těžba a na planetu Zemi se dostávali tak suroviny a zase Zem mohla žít, pozvednout se.
Vše fungovalo skvěle, ale jen pár let. Teď už několik měsíců nepřicházela na Zem žádná zpráva a ani žádná surovina, vše se zastavilo. Plán ke kterému se všichni upínali se zdál najednou neúspěšný. Geo Paladin vyslala druhý tým, ... A tím jsme teď my. Musíme zjistit co se stalo, proč se těžba zastavila a proč se nikdo z posádky androidů neohlašuje.

„Koukám, moc ti to nešmakuje?"

Podívala jsem se za hlasem a za mnou stojí útlý, beďárovitý mladík v brýlích, hladce oholený, vypadá jako kdyby se nedávno pustil matčina prsu. Mohl to být třeba android, kdo ví. 

„Jedla jsem už lepší jídlo. Smrdí to jako technický olej" odšoupla jsem tác s rosolovitým pundingem a rýží. Puding se vesele hýbal ze strany na stranu, jak jsem tác od sebe odšoupla. 
„Já jsem Henrik, jsem mariňák, mladší důstojník, a co ty? "

„Tenhle mlíčňák a důstojník?" řekla jsem si pro sebe a uvolnila jsem mu místo na lavici u stolu.

Henrik si okamžitě přisedl i s tácem jídla a začal to do sebe všechno v rychlosti soukat. Díval se hladově i na mojí porci, čekal na svou odpověď

„Jsem doktorka, ..."

„Aha, takže až mě bude bolet srdíčko, vyléčíš mě?

„Leda, že bys měl srdce z kamene Hendriku a tělo z hlíny, jsem geo bioložka"

Henrik se zasmál hlasitě, až mu to nechutné jídlo padalo koutky úst ven. Bylo to nechutné, ale vtipné.

„Proč s náma kurva, posílaj zasraný geology, tohle je záchranná mise, né výzkumná mise" ozvalo se kousek od nás.

U stolu stál, vysoký, snědý muž. Se svaly jako z časopisů o kulturistech. Vypadal naštvaně a bojovně.

„Jak záchranná?" nedalo mi to, a musela jsem se zeptat

„Těžba surovin se z Balduru zastavila před několika lety, z centrály se nikdo na Zem neozval už několik měsíců, sondy jsou bez reakce, tak co myslíš, holčičko, ....!"

„Neřekla bych, že jsme záchranná mise, spíše průzkumná, musíme prozkoumat co se na Balduru stalo a znova zprovoznit těžbu surovin a ...." nesnáším, když mi někdo říká holčičko, věk malé dívky mám už dávno, dávno za sebou a tohle oslovení nesnáším.

„Průzkumná, no ty vole. Víš co, ty se hrabej v písku, nebo co to vlastně děláš a drž se mi z cesty, holko!" za vyhrožoval a odešel naštvaně z jídelny. Mezi tím stačil při odchodu vzteky na mě ukázat prsteníček.

„To je hlavní velitel kapitán Moriss " řekl Henrik hrdě. Bylo vidět, že kapitána zřejmě obdivuje.

„Kolik mariňáků tu je? " To mě fakt zajímalo, zatím to vypadalo, že tu jsou jen zelené mozky.

„Asi patnáct, proč?"

„Patnáct,? Tolik?! To číslo mi přišlo vysoké. „co my zbylí a kolik tu je androidů? "

„Nevím, to nikdo neví, nemají označení, možná jsi sama "Andík" zase se zazubil a šel odnést svůj tác.

„Já nejsem žádný Android!" rozčílila jsem se na odcházejícího Henrika, který měl umazanou pusu od jídla.

„Vypadáš dobře, na Androida, jaký si model, tipl bych na Z8, ty vypadají dobře, je to super model, měl vyjít na trh až za deset let, ....."

„Co? Jaký typ, já nejsem robot, nejsem android, .... " obořila jsem se

„Já jsem Ali, jsem taky na "hlavu" řekl chlápek na proti mně. A zaťukal si u toho na čelo.

„Co!?" nechápala jsem jeho gesto "jsem taky na hlavu" 

„Nechtěl jsem tě urazit. Myslel jsem, že jsem tu taky přes práci, u které se používá mozek, že nepatřím k těm zeleným hlavám" 

Ali mi to vysvětlil a mile se usmál „Jsem IT technik, kdybys něco potřebovala, můžeš mi kdykoliv říct, .... " nabídl mi ochotně své služby.

Přišel mi nějak malý, podsaditý. Když jsem vstala, že odnesu tác s jídlem viděla jsem, že je na invalidním vozíčku. Odešla jsem bez pozdravu, chtěla jsem mít už klid. Myslím, že na seznamování bude ještě dost času.

To bude nafoukaná kráva ta bioložka? slyšela jsem ještě jak se zmínil jeden z mužů za mnou. 

Nechala jsem to být.

Odešla jsem do své kajuty, za chvilku se všichni musíme nahlásit na kapitánském můstku, naše loď Athena bude přistávat na Balduru.

Ve své kajutě jsem se příliš nezabydlela, chtěla jsem si vybalit své věci, které mi tu v přepravních boxech leželi na podlaze, ale místo toho jsem se svalila na postel. Ještě než se mi stačili plně zavřít oči svolal nás "Adam" na nástup na kapitánský můstek na lodi. Když jsem procházela Athénou uvědomila jsem si jak je loď obrovská. Říkala jsem si , jak něco tak obrovského vlastně může plout vesmírem.

Athena byla jak těžební loď, tak měla i záchranný modul a oblast výzkumné laboratoře, což byla moje sekce.

„Vítejte na Athéně, na lodi společnosti Geo Paladin. Náš cíl je Planeta Baldur, na kterou jsme před malou chvilkou přistáli. Já jsem kapitán lodi Artur Bannam. Né banán! Bannam! " upozornil nás kapitán. Vypadal sympaticky. Byl to mírně prošedivělý pětapadesátník, afroameričan.

Na kapitánském můstku se rozezněl smích, i já jsem se usmála.

„Máme tu vojáky, tým vědců a techniků. Našim úkolem je dostat se na hlavní základnu lodi AX Solaris, najít její posádku, zjistit co se stalo, spojit se se Zemí, a okamžitě začít těžit a zpracovávat suroviny. Jsme tu v podstatě jako náhradní záchranný tým, těžařů.

Když kapitán řekl, že jsme záchranný tým, podíval se na mě Moriss a dával mi svým pohledem najevo, že měl pravdu, že jsme záchranný tým. Na jeho úšklebek jsem raději nereagovala, otočila jsem se zpět k můstku.

„Vojáci se připraví k opuštění Atheny, do půl hodiny vás tu všechny chci mít. Alessander Sofín, je náš hlavní IT technik, rozdá vám vybavení se sonary a vše vám vysvětlí, ....

„Ali" ozval se ten mladý muž na vozíku

„Dobrá, takže Ali vám prostě vše vysvětlí. Ali je technický inženýr. Má na starost všechno technické vybavení, hardware i software. Vědecký tým zůstane zde, do pátrací akce vás nebereme, nepotřebujeme vás. Vás tu má společnost Geo Paladin na výzkum, né na záchranné akce. Takže Nina Horwitzová a její tým zůstává tu. " kapitán řekl své instrukce a najednou jsem uviděla s kým vlastně mám spolupracovat a kolik nás tu je na "hlavu" jak by řekl Ali.

Na hlavu nás tu moc nezbilo.Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ani nevím zda je tu i nějaký android na hlavu. Nebo jestli androidi jsou u mariňáků.

„Pane, chci jít s vámi" musela jsem jít s nimi, moje práce je výzkum a ráda bych viděla terén.

„Nepřipadá v úvahu Horwitzová! Vy jste geolog, Né mariňák. Hrabat v zemi se můžete později" zamítl můj návrh kapitán. A neměl žádný zájem dál diskutovat.

„Pane jsem biogeolog a potřebuji prozkoumat terén, můj obor je vesmírná geologie, terén vás může ohrozit hned na samém začátku průzkumu, a .... !"

"Řekl jsem ne! Vojáci nástup zde za půl hodiny, Alessander - Ali vám dá veškeré vybavení k opuštění Athény, doporučoval bych vám dávat pozor, na instruktáž o skafandrech, nerad bych tu měl mrtvoly"

Tak ven nepůjdu, budu zalezlá jak krysa na lodi. Povzdechla jsem si a mísil se ve mě vztek i lítost. 

„Pane dovolte mi poznámku" ozval se Ali a popojel svým vozíkem až ke kapitánovi k můstku.

„Myslím, že by slečna Horwitzová měla jít s vámi, jestli chcete zachovat bezpečnost svých lidí. Terén kolem neznáme nikdo, a jediný, kdo vám k tomu může něco říct je právě ona." obhájil mojí důležitou práci Ali. 

Kapitán se podrbal na čele a zamračil se „Ok, do terénu s námi jde tedy i Horwitzová a ručí nám za bezpečnost. Jestli někdo škobrtne o nějaký vesmírný šutrák, hlaste to tady paní doktorce!" Při odchodu se na mě kapitán pousmál.

Musela jsem se hrdě usmát a očima jsem Alimu poděkovala a mohla jsem si dovolit udělat i sarkastický úšklebek na Morisse. Moriss při zprávě, že mohu opustit loď a jít do terénu s nimi, dal oči v sloup, ale to mi vůbec nevadilo.

Planeta Baldur byla velmi bohatá a jediné, co jsme zatím mohli o ní vědět, byli snímky ze sond, zprávy od předešlé posádky a informace od společnosti Geo Paladin. Nikdo z nás tu však fyzicky nebyl. A bude poprvé, co vyjdeme ven na tuto planetu. Je to moje první mise takhle daleko. Na měsíci už byli všichni, ale takhle daleko za hranicemi naší sluneční soustavy, jsme tu nikdo nebyl. Tyhle mariňáci ty už byli na Marsu, Saturnu a já? Já? No můj vesmírný pas je skoro prázdný.

„Tady máte kartu ke své skřínce, máte tam veškeré vybavení a oblečení do terénu, skafandr, helmu, boty .... oblečení má v sobě automatický vakuační zámek, takže jakmile se oblíknete vše se zajistí tak, abyste mohli opustit loď. Základna Solarisu je od lodi asi 15 kilometrů. V doku lodi jsou auta. Bacha na ty vozítka. Nás nesponzoruje NASA, tak bych vám radil být na ty hračky opatrný. " Ali vše vysvětlil a předal nám karty od našich skříněk.

Když jsem otevřela svou skřínku a začala si oblékat skafandr byla jsem plná očekávání, ale i strachu z neznáma, nesmím tu dát strach najevo, obavy musí jít stranou. Trochu zeleným mozkům závidím jejich oduševnělou flegmatičnost a zvláštní moc se všemu ihned přizpůsobit.

Čekala mě cesta ven. Poprvé budu stát po dlouhé době na zemi. Na povrchu nové, cizí planety, kterou mám nastudovanou jen z materiálů co jsem měla od společnosti Geo Paladin. Těším se. Ale zároveň mnou proplouvá i strach z neznáma.

Stáli jsme už všichni ve svých oblecích a kapitán vyměnil svou uniformu společnosti za skafandr. Vypadali jsme všichni vtipně, jako kdyby jsme měli na hlavách kulaté akvárko. Obleky však byli nesmírně pohodlné a chůze v nich nebyla tak nemotorná jak se zprvu zdálo. I když jsem si trochu připadala jak panáček Michelin.

„Tak děcka jdeme, práce čeká. Jakmile se dostaneme na základnu, našim úkolem je zjistit, co se stalo, zapojit sondy, spojit se ze Zemí. Když všechno půjde dobře. Tak můžeme spustit těžební systém, který se nachází asi sto kilometrů od základny. Tam už by měli být funkční výrobníky atmosféry. Pokud půjde vše, jak má tak Horwitzová si může hrát s kamínky, nasbírá si své vzorky pro výzkum geologického plánu a za pár týdnů můžeme z Balduru odletět domů. Na Baldur, bude po nás opět vyslána skupina syntetických lidí. "

Nastoupili jsme do velkého výtahu lodi, který nás dostal do spodního doku, kde jsme měli připravené vozy. Auta byli pro čtyř až šesti člennou posádku. Nastoupila jsem na vysoké terénní vozidlo a čekala jsem jak se otevře loď.

Otevřeli se vrata hangáru Athény a my měli před sebou svět, na kterém zatím žádný člověk nikdy nebyl. Vyjeli jsme našimi obrněnými transporty, které byli určeny pouze pro speciální výpravu jako je tato. Naše vesmírné vozítka připomínali obrněné tanky a velká terénní auta dohromady. Nasedli jsme z posádkou do dvou expedičních vozidel a vyrazili jsme na cestu. Cíl byl jednoduchý. Dostat se na základnu Solarisu a zjistit co se stalo.