Bestie z Ernaut - část 6

V hlubokém, osamělém a nečekaně úrodném údolí, až za klínem Kerephejského pohoří, nedaleko Údolí mraků.

Irina unaveně sesedla z koně, její boty dopadli do měkkého černého bláta, podrážky jí v čvachtavém blátě podkluzovali. Tristan uvázal Pailose o kmen stromu a rozšlapanému bahnu se šikovně vyhnul. Šenk, ten si v povzdálí packami uhrabával mech, na který by si rád spokojeně lehl.

Byli na cestě už pár dnů, a plížícím krokem je doháněla únava, ale také hlad. Který se jim ozýval vtíravě a hlasitě. Čekala je ještě dlouhá cesta. Ale na tu dálku Irina nemyslela. Myslela jen na cíl. Nevěděla zatím, jak by chtěla bestii porazit. Bestii, kterou ještě neviděla, ale věděla, že potřebuje peníze. Musela si vykoupit svého přítele zpět. Možná by mohla v noci nepozorovaně zmizet, vzít Šenka a odjet. Pomyslela si. Jenže Tristan, by jí našel, její cesta do Ernaut byla jasná. Ty peníze chtěla totiž tak či onak. Vzdát se té možnosti nechtěla.

„Rozděláme oheň a vyspíme se"

Irina pokývla a unaveně odfkla „A já seženu něco k jídlu" Podívala se na své zašpiněné boty a zamračila se. Tristan, když viděl Irinu jak si boty čistí listím, usmíval se.

Irina od Tristanových vazalů na Blatech, dostala k odjezdu základní lukostřeleckou výbavu. S lukem uměla dobře. Tam odkud pocházela, uměl každý kluk s lukem a šípem. Jenže ona nebyla chlapec. Přesto jí zbraně byli blízké. Její otec ještě když žil, jí vyrobil malý luk. Každý den chodila s otcem do lesa a zkoušela své dovednosti. Často jí brával na lov kachen, kterých v Zeleném hájku bylo mnoho.

Dívka procházela zelenými křovinami, Šenk ležíc na měkkém mechu zpozorněl, když uviděl dívku odcházet. Něco proběhlo vysokou trávou. Irina se přikrčila za břízy a tiše stála v mýtině, kde rostli Skřetí listy, Havraní chléb, i Dračí kořen a Modrý Bez. Už se zase tráva zavlnila, něco se tam hýbalo. Irina si pomalu vzala do rukou luk a šíp.

Ano, byl to zajíc! Zvíře vyběhlo z vysoké trávy.

Napnula tětivu luku. Tiše stála. Jen její hladový žaludek nebyl potichu. Ze svého místa se ani nehnula, ze zákoutí pozorovala zajíce, který si vyšlapoval opatrně mezi kameny. Zastříhal ušima a jeho malý čumáček se zahýbal. Jako kdyby cítil nebezpečí.

Irina namířila, nedýchala. Oči jí mířily jen jedním směrem. Napnula tětivu. Připravena okamžitě vystřelit. Luk vystřelil a šíp se zastavil, až v těle nebohého králíka. Nebyl tak opatrný. Irina vyskočila hbitě ze svého úkrytu, radostně doběhla pro svůj úlovek. A nadšeně vzala kořist, za dlouhé uši. Byl mrtev. Opodál se tráva opět zavlnila pohybem, zapraskalo klestí. Irina zpozorněla, lekla se. Něco jí pozorovalo, mířilo to k ní. Natahovala se na kožený toulec s ozdobnými labutími pírky, pro nový šíp. V tom z křoví, vyběhl obrovský bílý vlk. Irina úlekem spadla do vlhkého porostu.

„Uf, lekla jsem se tě, Šenku!" zahromovala. Vstala a sebrala tělo králíka. Šenk však opodál začal packami rozhrabovat drny a klacíky.

„Co tam máš, Šenku?!" okřikla ochočené zvíře

Šenk jako, kdyby Irinu neslyšel. Jeho silné, velké tlapy rozhrnovali drny trávy. Irina přistoupila, odehnala svého Pravlka. Rukou odhrnula vysokou trávu. Před ní objevila díky Šenkovi vyhrabaná nora, a v ní mláďata, které před chvilkou přišli o matku. Poklekla do mokré trávy a vzala si ustrašené zvíře do rukou.

Ostudně polkla „Promiň, já, já, nevěděla jsem," koktala se slzami v očích a prohlížela si ušaté sirotky.

„Jeden zajíc, by nám k jídlu stejně nestačil" řekl Tristan zpovzdálí, který spatřil osiřelá mláďata. Vytáhl z pochvy dýku, kterou měl připevněnou na kožených holínkách.

„Né! Nedělejte to, lorde!"

Tristan jí vyškubl vyděšené zvíře z rukou a loktem drkl do dívky

„Zabila si jim mámu!" Tristan se natáhl, držel zajíče ve výšce, které vyděšeně koulelo očima a nohama bojovně ve vzduchu kopalo.

„Šenku!!!" Irina zavolala o pomoc svého Pravlka

Vlk vyběhl na Pána z Blat, předstoupil k němu, jeho šedorůžové pysky se strašidelně ohrnuly, vycenil své obrovské zuby, vrčel. Jeho srst se na hřbetě postavila jako štětiny kance. Připraven k útoku. Tristan kopající zvíře okamžitě pustil. Šenk ho nespouštěl z očí a stále vrčel.

Najednou obloha ztmavla, zakryla slunce a na oblacích v dálce směrem k zemi Ernaut, se vytvořil obrovský černý mrak. Pokryl půlku nebes. Irina i Tristan to celé s úžasem pozorovali. Mrak se začal zvětšovat a měnil barvy, vše kolem ztmavlo. Oba se na sebe nechápavě podívali. Z mraku vyšel obrovský blesk. Zahřmění vyděsilo malé zajíčky a ty utekli za listy rostlin. Šenk se stáhnul, uši se mu stočily k hlavě. Přikrčený se díval na nebe. Černý mrak se otevřel, jako obrovská brána, z které začali šlehat blesky. Z mraku něco jako stín vyběhlo, zvláštní až strašidelné světlo. Bylo to tak rychlé, ...

Irina se schovala za skálu a vběhla do jeskyně. Z černé oblohy se strhl silný déšť. Déšť byl tak silný a prudký, že během malé chvilky, tráva se pod tíhou náporu vody lámala a tvořili se louže. Tristan utíkal směrem k Irině, po kluzké trávě se však smekl a upadl. Irina vyběhla, aby mu pomohla. Byl těžký. Po mokré trávě oba upadli. Silně se ochladilo, vítr lámal větve stromů, které padali na zem jako hrušky. Šenk vykukoval jeskyně.

„Co to u Sedmi draků, bylo!? To bylo jediné, co ze sebe Irina dokázala dostat. Tristan se ještě rozhlédl a pak celý mokrý si sedl na kámen v jeskyni.