Bestie z Ernaut - část 4

Černý les – Dolgranovo území

V Dolgranově citadele, na strážné věži, hlídka černých jezdců, složená z armády Goblinů a horského kmene Orků válečníků, střežila toto starobylé místo. A to už po staletí. Za slibu Bohům lesa, sloužili zde na věky věků. Opevněná citadela se nacházela za Černými lesy Vengardských hor, vysoko na severu. Pyšnila se velkou hradbou a nedobytnou bránou. Majestátně vyčnívala na pahorcích hor a objímala tak přilehlé orčí vesnice. Tyto sídla obývali kmeny trollů a orků, opodál žili goblini. Noční elfové - temné bytosti, ty strážili přilehlé lesy a také temné močály. Kde sídlily v bažinách krvavé mouchy, démoni močálů, obří žravé pijavice zvané Krvepijci a skřeti. Kdo by se dostal, až k močálům Černého lesa jistě by nepřežil.

Trollové, tyto horští obři vedeni Dolgranem, králem orků, byli rozený válečníci, odvážní, a velmi silný. Uctívali přírodní zákony, modlili se k Bohům lesa. Místní šamani, mágové, uměli ovládat magii. Lidé se těmto místům vyhýbali. Goblini z pahorků pracovali v dolech pro Orky, kde těžili a vykopávali vzácné kameny. Ty měli nesmírnou moc. Temní elfové z nich vyráběli za pomocí svých kouzel runy. Například, taková runa Čtyř světových stran, vám umožnila ochranu před přírodními živly a dokázala vás velmi rychle přemístit z daného místa na druhé. Urychlila vám pohyb o několik set mil. Runa Kostitřas, vám umožňovala sílu v boji s protivníkem. Čas od času samotní Dolgranovi Orci, prodávali na černém trhu drahokamy, z nichž se runy vyráběly. Nejčastěji je směnili za zbraně, meče a sekery. Orkové zbraně milovali. Někdy takové kameny vyměnili za lidské ženy s kterými si užívali. Lidské ženy, ty se Orkům líbili. Často jim na svět přivedli potomky, kterým se nazývalo hanlivě Drápavci. Protože takové děti se rodili s velkými drápy místo nehtů a museli si je nechávat brousit v kovárně.

Dolgran měl svou armádu a své vlastní obchody. Měnil, prodával i kupoval. Na jejich území se však nikdo bez povolení nedostal. Kdo chtěl přejít, musel zaplatit několika tisíci zlatých asemů. Kdo by nezaplatil a chtěl by přejít Vengardské hory, čekalo ho otroctví. Orkové lidi nezabíjeli, ale vždy je využili ke svému užitku.

„Dolgrane, tohoto blátošlapa zajali ráno hraničáři, chtěl přejít černý les" řekl Goblin Aktom, velitel strážné gardy. Aktom patřil k věrným skřetům, byl jako každý skřet krutý, podlízavý a ošklivý. Předhodil člověka, před Dolgrana.

Dolgran, obrovský, čtyřmetrový troll s šedozelenou kůží, s né příliš velkým zájmem pohlédl na člověka, klečícího před trůnem. Jeho přední špičáky mu čouhaly z jeho silných masitých rtů. Jeho čelist byla velká jak kovadlina.

„Určitě je to pašerák, zloděj!" zaprskal Aktom

„Nejsem!" ohradil se mladík a snažil se vymanit z pevného svázání rukou, marně sebou ošíval, lano bylo příliš pevné. Celé zápěstí měl do krve otlačené.

Aktom ho silně kopl a praštil ho přes hlavu svou šupinatou rukou s drápy. Člověk upadl na kolena. Goblini byli popudlivá, agresivní stvoření.

„Na naše území bez povolení nesmíte, to víš!" Dolgran vstal a podrbal se na hlavě, porostlé šedými vlasy, svázaných do jednoho dlouhého copu.

„Pane, byl jsem na lovu, chtěl jsem domů přinést nějaké maso, všechny naše ovce a krávy pobila ta bestie, nic nám nezbylo, blíží se zima, pane!" vysvětloval hoch a doufal, že král Dolgran to pochopí. Nikdy krále orků takto s blízka neviděl. Ta doba, kdy lesní obři vybíjeli vesnice byli už dávno pryč. Bylo příměří. Hranice Černých lesů oddělovalo Ernaut hranicemi.

„Takže si zloděj, chtěl si krást,"

„Né, pane, tedy ano pane, prosím já," rozplakal se hoch

„Vezmu ho k našim otrokům, bude kopat v dolech," Navrhl pohotově Aktom

Dolgran zavrtěl hlavou a vztekle praštil Aktoma do jeho zbroji. Aktom bolestí ucukl a sklopil hlavu.

„Otroků máme dost, hlupáku. Tohle je ještě chlapec, nevidíš? Zemřel by tam dříve, než by začal kopat,"

„Viděl si tu bestii někdy?" zajímal se Ork

„Ne pane" vykoktal ze sebe hoch

„Čí si syn, chlapče?"

„Otec je kovář, pane" hrdě odpověděl a postavil se na nohy.

„Je tvůj otec dobrý kovář?" Kováři byli pro Orki velmi užitečný, dalo se s nimi dobře obchodovat. Takový šikovný kovář se snadno přeučil na zbrojíře. A král potřeboval šikovné zbrojíře. Orkové rádi válčili a zbraně milovali, měli rádi meče a sekery.

„Myslím, že ano pane" odpověděl chlapec s hrdostí v hlase

„Myslíš?,"

„Ne pane, je, je ten nejlepší" honem zareagoval. Hoch se strachy třásl a oči mu těkali

„Tak se vrať zpět do kovárny, tady Aknot ti na cestu nechá zabalit něco z našich zásob, nějaké maso a chléb se tu jistě najde" Rozhodl o osudu chlapce Ork Dolgran.

Aknot nesouhlasil, rozzuřil se, ...

„Dolgrane! Chtěl přejít naše hory, a..., "

„Jeho otec je kovář, a jak řekl, je to dobrý kovář a kovář se nám hodí, nech toho hocha jít !" Přikázal Dolgran a rozvázal mladíkovi ruce „Taky bys do dolů mohl jít ty, Aknote. Si drzý!"

Aknot byl na výhružky svého pána zvyknutý, ale nemohl si být jistý, zda jeho slova zůstanou pouze u výhružek. Odmlčel se.

„Děkuji, pane, děkuji " poklekl hoch vděkem, sklonil hlavu před králem Orků

Dolgran pokývl a nechal chlapce s Aknotem odejít ze sálu.

„Si dobrý král" řekl hlas do ticha

Dolgran se otočil a uviděl královského mistra Narbeta. Mistr Narbet byl starý šaman, učil jeho šest dcer, které sám přivedl na svět.

„Nikdo tu bestii z Ernaut neviděl, ničí lidem životy a nám kazí obchody" zlobil se Dolgran

„Není to naše věc, pane. Však, víte co říká legenda"

„Ah, ano. Ta legenda. Rudá dívka, co bratra vlka má, až v sobě potlačí co má, přemůže zlo za pomocí, draka, havrana a vlka. " zopakoval slova legendy o dívce, která přemůže zlo, které není vidět.

„Mistře, to jsou pohádky, kterým nevěří ani moje děti,"

„Legendy mluví pravdu, můj pane," zašeptal mistr a uraženě se měl odchodu

„Rudá dívka, rudá dívka" opakoval si Dolgran

Část 5 V zemi Temných stínů, si ve svém ledovém paláci, na špičce hory zvané Ledový dráp, Dragon Uchvatitel prohlížel drahý minerál. Držel ho ve své dlani a pohazoval si s ním. Kámen silně rudé barvy mu vesele poskakoval v dlani.

Nadar, kámen, který těžili v Černém lese Orkové. Nadar měl nesmírnou moc, ale v malém množství a bez patřičné magie, tento kámen neměl žádné magické schopnosti, ale dalo se za něj koupit mnoho zbraní, ale i lidí.

„Nadar, Nadar, ..." pohazoval si s kamenem v ruce. Kámen vyskočil do výšky a Dragon ho rukou chytl v pěst.

„Velmistře, kolik potřebujeme těchto kamenů, kolik ještě?"

„Hodně pane,"

„Tak proč v rukou držím, vždy jen kus malého bezcenného šutru!!!" rozčílil se Dragon a hodil drahý kámen vzteky po starém Velmistrovi Parmellovi, který tak, tak uhnul letícímu kamenu. Kámen se rozlítl a kutálel se po ledové podlaze někam do kouta.

„Pane, portál se nám už podařilo otevřít, a démon už žije, a ..." vysvětloval starý muž a držel si svůj mistrovský řetěz u hrudi.

„Chci více démonů! Více portálů! Jedna bestie akorát ničí sedlákům obydlí a požírá jejich ovce, ale více démonů, zničí ne jednu vesnici, ale celá města a království! Rozumíš mi!?" Dragon chodil vztekle z místa na místo a řval jak smyslu z bavený. 

„Tedare, Urgile, Zallahu!" Dragon přivolal své nejvěrnější vojáky

„Nadar mají Orkové, mají ho, protože ho těží ve svých dolech?"

„Ano, pane" jednohlasně pokývali hlavou a odpověděli jako jeden muž

„Vezměte sebou vojsko, vypleňte konečně Černý les, chci ty doly, chci tu Zem. Chci ten kámen!, hodně kamenů!" zuřil Dragon a zavelel své příkazy.

Tedar pomalu předstoupil před Uchvatitele „To je nemožné, Orkové jsou silný. Dolgran král Orků má armádu Goblinů, stojí za ním skřeti i Temní elfové, nemáme šanci. A bestie není tak silná, aby pozabíjela všechny v Černém lese"

„Stále jen slyším, slovo nejde, nejde, něco nejde! " zuřil už Dragon

„Rodiku, ke mně!"

Tedar s těží, polkl, když uviděl Rodika. Rodik patřil k Dragonovi ochranné gardě. Rodikovi se nazývalo Rod Rozparovač, svým obrovským mečem už zabil mnoho lidí a v zabíjení si liboval. Měl rád krev na svém meči. Rozparovač přistoupil svým těžkopádným krokem a těšil se na rozkaz svého pána, tak jako pes co čekal na povel.

Tedar celý strachy zbělal. Věděl, že to co bude zřejmě následovat nebude dobré. Rodik si ho přejel pohledem.

Dragon pohledem na stráž, dal rozkaz, aby Tedara chytli. Ty ho okamžitě pevně semkli.

„Usekněte zde Tedarovi paži"

„Né, né, pane!" prosil Tedar, jeho vyděšený pohled mluvil za vše, krve by se v něm nedořezalo.

Rozparovač v rychlosti tasil svůj meč. Stráž držela Tedara pevně, aby se nemohl vyškubnout. Rodik se nadechl, chytl vzpouzejícímu Tedarovi ruku. Chytl ho pevně, tak pevně, že už při samotném stisku, Tedarovi zlomil zápěstí.

„Né, prosím, né, pane!" Tedar z posledních sil křičel o pomoc

Rozparovač se jen začal smát a jedním seknutím uťal mladíkovi paži. Tedar při pohledu nad svým pahýlem ze kterého sršela krev, šel do mdlob. Stráž ho nenechala však padnout na zem, zachytla jeho padající tělo a kymácejíc ho zase postavili na nohy.

Rozparovač se nad svým činem hrdě usmíval a ustoupil ke straně. Dragon přistoupil, sebral ze země useknutou ruku a mával s ní Tedarovi před očima.

„Ještě jednou uslyším, slovo nejde, budete čtvrceni zaživa" paži si prohlédl a odhodil jí, jako kdyby to byl obyčejný klacek na cestě.

„Ještě, někdo mi chce říct, že něco nejde?" dotázal se v sále svého sídla, kde se jeho hlas ozýval jako ozvěna

V sále bylo ticho. Všichni zavrtěli hlavou, měli se rychle k odchodu. Jediný, kdo mlčel a neodešel, byl Rodik Rozparovač, na otázku Dragona neodpověděl ani pokývnutím hlavy. Stál tam jako socha.

Dragon si povzdychl a šel se usadit na svůj ledový trůn. Který byl zdoben přenádhernými křišťály. Vše co tu bylo, bylo z ledu a drahých kamenů. Jeho sídlo na špičce hory Ledový dráp mu naskýtalo sílu a bezpečí. I z ledu se dalo udělat honosné království. Dragonovi zima nevadila, měl jí rád. Zima byla zabiják, stejně jako on. Zima neznala lítost, tak jako on. Zabíjela. Zima byla tichým zabijákem. On však chtěl být víc než jen zabiják. Vyplenil už mnoho vesnic a měst, ale chtěl mít neomezenou sílu. Proto chtěl Nadar. Jeho mistři a alchymisti pro něj pracovali ve dne v noci, aby otevřeli přes kámen portál zla, z něhož vystoupil démon. Jenže jeden démon Dragonu Uchvatiteli nestačil. Chtěl dobít celý svět. A být tak nejmocnějším na celém světě.

Dragon si sedl a bouchl pěstí do trůnu

„Celý svět bude můj, díky Nadaru!"