Touha

Trochu mé hororové poezie, ... Tato moje báseň vypráví o touze muže, který chtěl spatřit vílu a nepopsatelnou krásu. Riskoval svůj život , aby spatřil to, o čem dlouho snil. Riskoval a věděl, že to nebude bez následků ... Inspirováno pohanskými legendami o vílách a rusalkách. 

(obrázek Pinterest)

Touha

Na potemnělém prahu bolesti a strachu. 

Sedí víla celá bledá, vlasy stékají do vody hněvu. 

Nohama vodu víří, její tělo průsvitné je, k úplňku točící se. 

Bojí se ten, kdo spatřit jí chce. 

Tys volal mne? Táže se nahá víla, krásná je. 

Volal jsem. Špitl stín. chtěl jsem tě vidět a .... 

Víla mokrá, bledá. v očích nic, ke stínu se v rytmu strachu otočí. 

Kroky se ze tmy rychle blíží. 

Cizí muž spatřil její krásu. Zrcátko v ruce drží, srdce bije, strachem plný. 

Dej mi, co chci! Prosí jí. 

Víla zavře svoje temné oči modřejší než nebe, na vodě se otočí. 

Smrt přijde, život končí, už nikdy jí nespatří. 

Vítr fouká, stromy se kloní, stín na hladině navždy zmizí, ...